O hedvábí a buretu
 

O hedvábí a buretu

V Číně bylo hedvábí známo již od starověku. Podle pověsti to měl být legendární císař Fuxi, který jako první přišel na myšlenku využívat housenky bource morušového, jež se živí listy morušovníku, k výrobě hedvábí.

1. sběr listů morušovníku určených pro krmení housenek

Hedvábné vlákno bylo od počátku získáváno tak, že se odvíjelo z kokonů, do nichž se bourec při své přeměně z housenky v motýla zakuklí. Kvalitního vlákna je ale možné dosáhnout jen dodržováním specifických podmínek chovu bource, které byly celá staletí drženy v tajnosti. To se nejspíše podílelo na vzniku tajemna i mnoha legend, které hedvábí provázely.
   
K chovu bource byl upřednostňován morušovník bílý (Morus alba) pro své masité a široké listy, kterými jsou housenky krmeny. Z četných druhů bource morušového byl domestikován zejména druh Bombyx mori. Jedná se o nemotorného motýla, který neumí létat a který si nevyhledává ani žádnou potravu. Ve svém velmi krátkém životě má pouze jedinou úlohu - rozmnožovat se.
2. péče o housenky
   

3. vybírání kokonů použitelných ke spřádání hedvábí

Pracovní postupy výroby hedvábí a chovu housenek bource sledovaly přesný a pečlivě vypracovaný plán. Výrobě hedvábí byla proto věnována bohatá literatura a zachycují ji i četná vyobrazení, jako například proslulé dílo Geng Zhi Tu. V tomto díle jsou zachyceny různé etapy chovu bource a zpracování kokonů vyhotovené jeho rukou (viz obr. 1-4).
Části tzv. nekonečného vlákna, které jsou při odmotávání kokonů mechanicky narušeny, se zpracovávají předením na tzv. buretovou přízi. Právě tuto přízi, která se svým typickým, méně homogenním charakterem liší od tzv. pravého hedvábí, ale ve všech ostatních vlastnostech je s ním zcela totožná, využíváme, ať již samotnou, či v kombinacích se lnem, vlnou, bavlnou, či viskózou, k výrobě našich tkanin.

4. tkaní